III. Cože mám?!?

Šla jsem do kuchyně, celá rozjitřená. Co mám dělat? V polospánku jsem jednala, jako by všechno bylo v pořádku, ale, sakra, nic není v pořádku! Co mám dělat? Co mu mám říct? Proč bych mu měla věřit? Ale, co to světlo! A nebyl to jen přelud?

Ze zamyšlení mě vytrhla vůně kakaa, když jsem otevřela dveře do kuchyně. Och, ano, Harry Potter mi udělal kakao, ale jak věděl, že je to můj oblíbený nápoj, to opravdu netuším. Přišel ke mně a dal mi horký nápoj do rukou.

"Pijte." přikázal.

Neměla jsem důvod neuposlechnout. Kakao mělo vynikající teplotu, tak akorát. Usrkla jsem a...

"Vy jste do toho přidal alkohol?!" zděsila jsem se. Zvlášť vzhledem k tomu, že doma mám jen levné bílé víno na vaření.

Zarazil se, ale pak se usmál, "Ne, to je uklidňující lektvar. Jen pijte."

Oh, super, takže teď ještě lektvary. No, fajn, s tím se dá žít.. Ještě jsem si usrkla. Ať už to byl uklidňující lektvar, nebo nějaký ochucený rum, či co, bylo to dobré a cítila jsem se po tom klidnější. Ačkoli... "Nedostával jste náhodou z lektvarů samé špatné známky?"

Stále s úsměvem na rtech mne sledoval zpoza přivřených víček. "To jsem tehdy nechápal základy přípravy lektvarů, které Vás ale budu učit."

Inu, v tom případě se nemám čeho bát, jestli mě bude učit někdo, kdo... Počkat, cože? "Učit mě základy lektvarů?"

"No, ano. To abyste je pak mohla učit vy mě." smál se jak měsíček na hnoji, určitě čekal, jak zareaguji. A já ho určitě zklamala.

"Okay, dobře, a jak si to představujete, pane Pottere?" zeptala jsem se naprosto vážně.

Zamrkal a zmizel mu úsměv. Vzápětí se ale opět rozzářil jak stowattová žárovka. Vypadal jako někdo, kdo se směje po hodně dlouhé době, a užívá si to. "Říkejte mi Harry, prosím. Teď jste mnohem důležitější Vy než já. A co se toho týče... Předám Vám část své magie, naučím Vás s ní pracovat a nakonec - tadá - pošlu Vás do minulosti."

Přimhouřila jsem oči a lehce kousavým (no, dobře, možná ne až tak lehce) hlasem jsem řekla: "Takže, když pomineme fakt, že přenos magie je téměř nemožný a cestování časem není o nic pravděpodobnější, tak co tedy chcete, abych udělala v minulosti, se vší tou magií a zkušenostmi?"

Vypadal... Zamyšleně. Jako bych ho překvapila. Ale stále se usmíval, tak to mohlo být jen zdání. "Chci, aby jste mé šestileté já zachránila před silným magickým vyčerpáním, které vytvořilo blok v mé magii. Také potřebuji, aby jste ho, nebo tedy mě, naučila vše, co potřebuji vědět, abych se mohl zbavit Voldemorta, Brumbála a Ministerstva, pokud možno s minimálními ztrátami."

...

Můj mozek měl chvilkový výpadek. "Cože mám udělat?!?"