IV. Pravděpodobnost přežití

Trvalo to trochu déle, ale mám hrozně moc věcí do školy. Snad se bude líbit. ;)

"Pijte." přikázal podruhé.

A tak jsem pila a vypila jsem celý zbývající obsah hrnečku. Velkého hrnečku. Takového hrnečku, že se do něj dá nalít spoustu lahodné horké čokolády. A tedy i takového, který můžete říznout celou jednou ampulkou uklidňujícího lektvaru.

Nijak zvlášť překvapená jsem ze svého náhlého klidu nebyla. Ono, stejně je asi dost těžké pociťovat jakýkoli neklid pod účinky byť jen jednoho doušku koncentrovaného uklidňujícího lektvaru, ale co teprve po celé ampulce! No, cítila jsem se trochu jako by byl můj mozek ve vatě. Všechno bylo měkké, milé a příjemné. Proč jsem si jen dělala hlavu s tím, že je u mě Harry Potter? Vždyť to se může stát každému. A připravil mi kakao, jak pozorné.

No, ano! Pozornost. "Mohu ti také něco připravit, Harry?" usmála jsem se.

"Ne, děkuji." zněl lehce znepokojeně. Možná jsem mu měla nechat trochu kakaa.

Drž pozornost! Zopakovala jsem si v duchu. "Dobře... Tak mi tedy vysvětli, jak to s tím přenosem magie je. A říkej mi Terko. Všichni mi tak říkají." Zatímco jsem mluvila, šla jsem ke dřezu opláchnout hrneček.

Harry si sedl na židli. "Máš pravdu, skutečně je přenos magie velmi složitý, ale s vhodným dárcem a kompatibilním příjemcem je to možné. Já jsem získal část moci od Voldemorta, část od Brumbála a část od Severuse Snapea."

To mě překvapilo. "V žádné z knih se nepíše, že by ti Severus Snape předal nějaké schopnosti. A co se týče Brumbála, mám za to, že ses ho chtěl zbavit...?"

Usmál se. Opravdu se usmál. Všechno předtím byly jen tajemné úšklebky oproti tomu, jak vypadal teď. "Snape... Je - byl - složitá osobnost. Když mi předával vzpomínky, dal mi i všechnu svou moc, což je vlastně důvod, proč jsme nebyli schopni ho zachránit. Vzdal se pro mě všeho..." odmlčel se se slzami v očích - nebo se mi to jen zdálo? " A byl to zatraceně silný kouzelník. Brumbál mi předal svou moc na astronomické věži. Ovšem jen proto, aby až zabiji Voldemorta mohl povstat z mrtvých a vzít si tu moc zpět. Tím, že mě zabije."

Hrnek mi spadl do dřezu. Rychle jsem ho zvadla a otřela. Uklidňující lektvar je přeci jen jen lehký stimulant. Nedochází tedy k žádným výrazným poškozením mozku, když ho pijete příliš často, ale zároveň nepotlačuje veškeré emoce. A tohle mě lehce vyděsilo.... Ehm... Lehce..,

"Myslela jsem... Tedy, Brumbál vytvořil viteál? Proč tě chce zabít, když stojí na straně světla? Takže Severus nemusel zemřít?" To poslední byla špatná otázka. Již tak křehký úsměv na jeho tváři se úplně rozplynul a tvrdě se na mě zadíval.

"Řekl bych, že teď nemá cenu ti to vše vyprávět. Pojď se mnou a dozvíš se, co potřebuješ. A nebo mě odmítni a já ti vymažu paměť. V každém případě je budoucnost nejistá, takže buď můžeš poslední chvíle trávit se svými bližními, nebo se můžeš pokusit to vše změnit. Ale šance jsou mizivé, to tě předem varuji." Řekl naprosto vážně.

"Počkej, jak to myslíš, že šance jsou mizivé? Jakože i když se vrátím, tak nebudu schopná změnit budoucnost?" zeptala jsem se s očima dokořán.

Bez náznaku úsměvu se na mě zadíval.

"Mizivá šance znamená, že pokud ti předám moc málo síly, Brumbál tě zabije hned po tom, co pozná, co jsi zač. A pokud ti jí předám moc, no... Buďto tě to rozmetá na kousky, nebo tě ani s Nevilem, Dracem a Hermionou nedokážeme přenést zpět. A cesta do minulosti... Takhle hluboko ještě nikdo necestoval, co víme, takže tě to může zabít, můžeš se objevit jinde,... Je spoustu věcí, které se mohou pokazit. Brumbál nás může najít dříve, než tě stihneme vše naučit. A ano, také nemusíš být schopná změnit budoucnost, ale to je to poslední, co mě teď trápí."

Zalapala jsem po dechu. Začal mne zalévat chlad. "Dej mi chvíli, prosím." špitla jsem, zatímco jsem spěchala do ložnice.

Přecházela jsem po pokoji a přemýšlela jsem.