VI. Na čem?!?

Omlouvám se, byla jsem teď dlouho nemocná. Opět se vrátím s novými kapitolami!

Sbalila jsem si věci a napsala jsem e-mail do práce, že nepřijdu, že mám těžkou angínu, takže si chvíli poležím, a sestra nemá nějakou chvíli přijet. Rodiče mi nevolají, když mám tak dlouhé šichty, takže by to mělo být bez problémů.

"Proč jsi vůbec přišel v noci, Harry?" zeptala jsem se lehce rozespale. Ten - promiňte mi to, ale... - blbec, mě probudil v půl jedné ráno! Já šla spát v deset, takže jsem neměla nijak zvlášť úžasnou náladu, zvláště poté, co vyprchalo počáteční vzrušení.

"Oh, vlastně to ani moc jinak nešlo. Nemohl jsem si dovolit přijít později, na druhou stranu jsme tě objevili teprve před dvěma dny. A já tě našel až včera. Na. " s posledním slovem mi podal další lektvar.

"Jak, objevili? A co to je za lektvar? A ještě jedna důležitá otázka - proč já?" Ptala jsem se dál zoufale. Zkušeně až dosud odrážel všechny mé pokusy o otázky. Samé "počkej, až tam budeme" a "uvidíš", prostě... Super.

"Životabudič." Odbil mě bezvýrazně.

Napadlo mě to trucovitě odmítnout, ale... Za prvé - nejsem dítě, za druhé - potřebuji být ve střehu, za třetí - nemohu si dovolit znovu usnout a za čtvrté... No, prostě nemám ráda trojku. Oh, tak to znělo opravdu dospěle...

Životabudič je nechutný. Chutná jako tonik, ale s chilli papričkami. Grr... Opravdu nevím, k čemu jinému bych to přirovnala.

"A... Jak se dostaneme na místo určení? Poletíme na koštěti? Přeneseme se?" ozvala jsem se nadšeně.

Opět se mým směrem pousmál.

"Nechtěla jsi někdy letět na testrálovi?"